Byla to nejděsivější noc našeho života. Ani teď - po letech - o tehdejších událostech nikdo z nás příliš nemluví. Je to stále živé. Vše začalo vlastně úplně normálně. Končili jsme vysokou školu a měli před sebou poslední prázdniny. Jana to byla, kdo přišel s tím nápadem na velký výlet na kolech. A tak se naše nejvěrnější trojice (Jana, Radek a Jirka) dohodla. Stan - kola - batohy a...
„Proč se to muselo stát zrovna mně!"„Bohužel. Máte na svědomí věc, kterou už nevrátíme"„Ale věříte mi, že jsem to opravdu nechtěl? Věříte?"Za stolem sedí rozložitý muž a hlavu si skrývá do neuvěřitelně masivních dlaní. Pán, který je naproti, dumá a mírně přivírá oči. Oba se tiše baví o něčem, co je děsí a tíží. Vzpomínky na onu tragédii sekaly duši na...
Ta hrozná událost se stala den po jejich desátých narozeninách. Kristýnka ještě netušila, že od ji od nejděsivějšího zážitku jejího dosavadního života dělí jen několik málo hodin. Zatím ji netrápí nic. Vesele krájí čokoládový dort. Zatím to neumí tak pěkně jako maminka. Tatínka nemají. Před léty umřel. Už se nemůže dočkat. Hoří zvědavostí. Její dárek zatím spinká v nádherně...
Už ho s tím pěkně štval. Hrobníka dělá už dvacet let, ale tak otravné řeči ještě neslyšel. V hospodě to hučí jako v úle a on jen unaveně sedí a přemýšlí. Před časem si k němu přisedl kamarád a byl nezvykle nervózní: „Ty, Karlíku, vy v noci nezamykáte hřbitov?"„A proč tě to zajímá, ty nemáš kde spát nebo co?" „Hele, ne fakt, bez těch...
Tento příběh byl inspirován skutečným případem, jenž řešila Služba kriminální policie a vyšetřování ve Zlíně v roce 2005. Noc, kdy celá ta děsivá historie začala, byla ošklivě promáčená. Příšerně lilo. Psa by člověk nevyhnal. V kanceláři policejní služebny byl slyšet unavený tikot hodin. Major Lesný chtěl zrovna zhltnout poslední sousto své nechutně nezdravé večeře, když vtom se rozbrečel...
Když jsem vyjížděl z Bruntálu na Dlouhou Stráň, ještě jsem netušil, co se stane. Vzduch byl prosycen podvečerními vůněmi a krajina zrovna volala, aby ji člověk na kole „prorejždil“. I vás by jistě příjemně omámila podmanivá vůně lesa, hladivá žluť luk za Bruntálem a chladivý dech mírného větříku. Kolo si koulelo stylem pohoda jazz a rozverně plavalo silnicí. A sakriš! Usykl jsem, když jsem se...
Říkali mu Bonifác. Šnek Bonifác. Měl pocit, že se svým životem nemůže být spokojen. Ve své ulitě se cítil stísněný. Nebylo to snad dáno ani nedostatkem prostoru. To myšlenka na lepší byla oním provokatérem, jehlicí čeřící dosud klidnou mysl. Vydám se na cestu do dalekých západních oblastí velkého lesa, tam si opatřím větší, lepší a luxusnější ulitu, myslíval si. Reptavá nespokojenost se ho ujala...