Knižnica literárnych diel (24)
1 
1. ALMUDIA
Almudia uspořádali Jaguncové tak si každé zatímco způsobil neříkal ve stanu v duchu když spolčen na zteč zrovna ozve se další nevidíte-liž sluhovi sníh otec a přece zrcadlo sledování drzého komoně a tuze svatby do sporu načež Angličan podivný cit jehož učinil zatímco sebe království...
2. Hospitalizace básně
Písek! Sype do kulaté kostky, hmatem přechod do jiné dimenze, spaluje za sebou mostky, třísky na hrbolaté cestě do penze, Duha! V drdol dámský stočený, kapkami deště vykládá intarzie, jo, živote, ty bídoradosti spečený, jedu kopec daly zmije. Šermují! Krása ducha s krásou těla, z krásy zevnějšku padají peníze, zhynula báseň a světu zchudla! Kordu...
3. Venezia
Ten prach cest a soli vody, kamennými kvádry ladí Monteverdi, králů hudby pán, gondolou se plavit hodí, pod fresky, jež stvořil Tizián. Benátská laguno, zhmotnělá v kráse, s pýchou svatého Marka baziliky, řekni, co ještě hezčího uvidět dá se, hrnou se odevšad turistů šiky. Bývala doba osvícené...
4. POT
Kamiony hřmící, asfalt vedrem teče, otylý pasák, zlaté prsteny, řetěz, laciné potící se štětky. Tu a tam se jakás šoférovi svleče do křoví potu, na zápěstí tretky. Koupím si koupím na chvilku vaginu, riziko syflu, nedbám kapavky! Nakopnu vášeň, rozjetou drezínu, řidiči TIRu to nejsou padavky! Krůpěje potu lidského hnoje, číhavý pohled na prostředek výrobní, mlhavý opar...
5. Nahá zelinářka
Jiří KIMLA |
Poviedka |
17. apríla 2008Nik ešte nehlasoval. | Čítalo 515 ľudí. | Nik ešte neodporúčal.
Ještě mně nezaschnul inkoust na diplomu z vysoké školy, když jsem vystoupil z autobusu v Topolné, a velký kufr dovláčel z autobusového nádraží na náměstí. Ocitl jsem se v ospalém maloměstě, které...
6. Horko v kanceláři
Rita Stránská byla zpátky z banky rychle. Když vešla, poznal jí na tváři, že se něco přihodilo. Lekl se, vstal a beze slova čekal na vysvětlení. „Šéfe, referovala mu plačtivě, „když jsem přišla na šaltr a chtěla peníze, tak se do mě ta baba pustila, že tam nemáme požadovanou hotovost.“ ...
7. De profundis
Stál jsem sám na břehu moře, do tváří vítr a slunce pálí, hluboký smutek, hluboké hoře, průvodci žití neskonalí… Myšlenky k Marsu toulají se, atakují Deimos a Phobose, párují mezihvězdnou hmotu, fujara píská žalostnou notu… Trylek vytváří tsunami žal, která naději člověčí smyje, do hloubky temného vesmíru...
8. Svatební cesta výtahem
Všichni čtyři zaplnili výtah bezezbytku. „Výtah má nosnost jen tři osoby,“ upozornila Blanka a otočila se, aby zmáčkla knoflík příslušného poschodí. Zdviž se neochotně rozjela směrem vzhůru a Ludvík Blance vysvětlil, že udávaná nosnost má menší hodnoty než skutečná. „Hele, ženo,“ řekl...
9. Balada o starém boxerovi
Nabitá hala, supové křičí, pískot a ruch, v čekání krve dychtí tam na sedačkách. Bubínků staccato zraňuje sluch, překročil Rubikon, překročil práh. Už za chvíli zazní ten boxerů song, chránič mu trenér vloží na zuby. Za chvílí zazní poprvé gong, bojová nota halou zní z tuby. Dnes naposled, pytlovky zítra budou už lehat, ...
10. Zlato pro syna
Jiří KIMLA |
Poviedka |
15. apríla 2008Nik ešte nehlasoval. | Čítalo 424 ľudí. | Nik ešte neodporúčal.
Imperare sibi maximum imperium est ( Největší moc – moc nad sebou samým) To horko! No jo, jak jinak, Řím není Děčín. Bohouš se na chvíli zasnil. Děčín, Labe, zámek, kamarádi, rodina. Kolik radosti i zklamání už v tomto městě zažil. ...
11. Hovno
Boris Borisovič Borisov pozorně proti světlu prozkoumal obsah velkého stakanu. Vypadalo to jako vodka a taky to byla. Nic znepokojivého. Kýchnul jsem. „Zdrav buď bojarin!“ Boris se zaklonil dozadu a vylil kořalku do hrdla. „Áaaaaa,“ nahlas vydechl, položil stakan a hřbetem ruky...
12. Smlouva na dobu určitou
Řval jsem, toť se ví, však jsem se právě narodil a někdo za mě smlouvu na dobu určitou podepsal, ale kdo a proč, odkud jsem se tady najednou vzal a kam vlastně jdu…? Který šéf, které firmy mě to do svého stavu vzal? Byl to někdo, komu z nedostatku představivosti říkáme B(b)ůh? Ten snad za tím stál? A tak se tu plácám a je to pěkně...
13. Svatba
Jiří KIMLA |
Poviedka |
13. apríla 2008Nik ešte nehlasoval. | Čítalo 331 ľudí. | Nik ešte neodporúčal.
Stejně šedivé a stejně velké věžáky se shlukovaly kolem stejně velkých dlouhých panelových domů, mezi kterými jezdily tramvaje, autobusy i auta a pobíhali šediví lidé. Pršelo a z výšky byl na ně legrační pohled. Pod kupolemi deštníků pospíchaly nadité tašky a kmitaly nohy; jeden proud sem, druhý zase tam, Bydlenci okresního města. Bydlenci se svými radostmi, bydlenci...
14. Dole u Labe
Máš oči dohněda a rety od borůvek, tvoje dechy voní mátou, srdce skáče z něžných slůvek, s větou milou rozesmátou. Tančíš zlehka do života, tvoje kroky hudby tón, každá chvilka je novota, jiskří zlatem šperky spon. Máš vlasy vlnité a zuby zářící, prsa žádosti vln oceán, obdiv tobě vždycky patřící, do víru slasti budu zván. Pikola,...
15. Ďábelský průser
Jiří KIMLA |
Poviedka |
11. apríla 2008Nik ešte nehlasoval. | Čítalo 318 ľudí. | Nik ešte neodporúčal.
Městečko v někdejších Sudetech bylo vlastně jedna dlouhá ulice. Za Rakouska měla jméno po císaři Františku Josefovi II., pak ji přeměnili na Masarykovu a mysleli, že to bude napořád. Nebylo. Městečko se začalo hemžit bílými podkolenkami, do kterých byli nastrčeni zfanatizovaní náckové, kteří dočasně obsadili místní radnici a začali nastolovat...
16. Bouquet
Aničko sluníčko světlo mezi révou spadla vláha do vlasů a rudé rty mají přednost lidé nechtějí spěchat když ulice jsou mokré a víno pozdní sklizně ...
17. KONEC HAZARDNÍHO HRÁČE
skapaly slzy do krajáče teď už se nikdo nerozpláče nad cibulí a jen do sebe se stulí skončil už život hazardního hráče neprojdeš dvakrát stejnou...
18. PREMIÉRA
Premiéra Do trávy sedli si, koberec trávy voněl…nesmělé dotyky, pusa studu pus,zavřená do ležaté osmičky nekonečna,létající po spirálách genetické informacejako glazura výjimečnosti,co tluče na tympány někde u Olympu! To aby Hefaistos za rámusu zkovalsvatební roucho , stříbrolesklé,a pokynul kolegům svým hlasitě hrátkosaté melodie spletené...
19. CARPE DIEM
CARPE DIEM Na stole dubovém dobroty číše žije,odhoď už smutek, pryč je nostalgie,přátelé, braši, dneska se zpijem,tasme už kordy, CARPE DIEM ! Záclony vlají a ruka ruku myje,zítra to bude jiná symfonie,stejně pak všichni brzy shnijem,tasme už kordy, CARPE DIEM! ...
20. JACK ROZPAROVAČ
JACK ROZPAROVAČ Krk ženy, to úchvatné vzrušení,třepotá ptáče v pevném stisku,čepel široká do srdce bušení,najednou konec,všechno tak v trysku. Jaké to prokletí, čí je to vina?Život můj londýnská mlhovina,na duši zášť a v kapse nůž,smiluj se, Bože, nesuď mě už! Copak to já, kdo nocí ženy stíhá?To zrůda ve mně kvasí,Na noži mém na oběť...
