Lekníny rostou do nebe
Spisovateľ/ka: Jana 362 | Vložené dňa: 6. februára 2006
http://citanie.madness.sk/view-1200.php
http://citanie.madness.sk/view-1200.php
Zabloudila jsem když mi nad hlavou kroužilo světlo snažilo se dotknout pohledů v mých vlasech a nabízelo mi projížďku na leknínech Hledala jsem kde ještě mám kousek sebe a ty si mi zářil v knoflíku rozmazaně potichu jako bavlněné proužky u mokrých laviček když jsem do nich tolikrát chtěla napsat ráj Ptal si se jestli vím kde sedí zoufalství zavrtěla jsem hlavou a nastavila ruku mlze která mi mezi prsty vpletla vůni pampelišek odpověděl si že na lavičkách Čím víc se usmívám tím víc trpím ukrutně úplně sama umělá květina určená pro křičení |