Obyčajná radosť. . .

Spisovateľ/ka: laura | Vložené dňa: 23. júna 2008
http://citanie.madness.sk/view-15158.php
 

Tušila som, že v každom z rozsvietených okien sa odohráva určitý príbeh blížiacich sa Vianoc. Zmocňoval sa ma pocit zvedavosti, no krútiace sa kolesá vlaku mi nedovoľovali dlhšie sa zahľadieť na vyzdobenú atmosféru. Škoda, že vonku pod nohami neprašťal sneh, lebo som sa nevedela dočkať tej mrazivej a zároveň nežnej nádhery. Cesta mi nikdy predtým nepripadala pomalšia, možno to bolo tým, že sa ma chvíľami zmocňovala túžba vystúpiť.

Akýsi muž ma zrazu vytrhol z myšlienok a prisadol si do kupé. Ešte si dlhú chvíľu šúchal dlane a keď asi štyrikrát zopakoval aká je dnes strašná zima, pani oproti mne odložila časopis, záhadne  nadvihla obočie a pokúsila sa o úsmev. Nevnímala som ich rozhovor a opäť som sa nechala vtiahnuť do vonkajšieho tmavého sveta. Už som nepočítala stanice, ani nevidela mávajúce postavy na rozlúčku, len akýsi cudzí pás nekonečnej vzdialenosti.

Vráskavá ruka sa načiahla za bordovým kabátom. Pomohla som pani zložiť kufor a práve vtedy som lepšie zachytila pohľad toho, hádam ani nie štyridsať ročného muža. Stále neprestával rozprávať a hoci ma  jeho reči neunavovali, nedokázala som pochopiť, kde sa v ňom berie toľko optimizmu a jednoduchej radosti. Stál už totiž od piatej rána na nohách a očividne sa tešil domov. „Tieto časopisy", povedal a rukou ukázal na tašku, „zajtra predávam zase v inom meste." Zvláštnu smutnú predstavu vo mne vyvolala kopa nepredaných časopisov i decembrové mrazy. Pravdaže som si jeden kúpila.

Z jeho mlado vyzerajúcej tváre sršal nepredstaviteľný pokoj, ktorý vo mne vzbudzoval obdiv. O všetkom mi rozprával s obrovským zanietením a radosťou, že som ani na chvíľu nepochybovala, že do ostatných ľudí okolo vpíja mnoho šťastia. Nevedela som, ako uhádol, že sa k nám už  blíži sprievodkyňa, len mi pripomenul vytiahnuť lístok. „Ako sa máte? Dlho som vás nevidel," typicky sa znovu rozrečnil. Podľa ich rozhovoru som usúdila, že sa určite dobre poznajú. Pozorovala som ich spoločný smiech a uvedomovala som si, ako ma objíma optimizmus a napĺňa čímsi ohromujúcim.

Prišiel ten predtým dlho očakávajúci čas vystúpiť, lenže odrazu som sa strhla. Ako je možné, že som si ju predtým nevšimla?! Ako je možné, že som si predtým nevšimla paličku, bielu slepeckú paličku. . .

Zarazilo ma to a s ešte väčším úžasom som niekoľko minút bez pohnutia stála na stanici a v ruke držala časopis na pomoc nevidiacim.  Objavila som sa v tom tmavom svete a dívala sa, ako vlak uháňa preč a kdesi v kupé si určite ktosi pohmkáva pieseň. Lenže už to nebol ktosi, bol to jeden z najšťastnejších ľudí, akých som vôbec stretla. Presne takí, akí ukazujú druhým zmysel života. A možno práve vtedy som prišla na to, koľko radosti sa skrýva v úplne obyčajných veciach. . .

Ohodnoť a okomentuj literárny príspevok

Hodnotiť a komentovať literárne príspevky môže len registrovaný užívateľ.


Komentáre k literárnemu príspevku

Usporiadať: Prejdi na stránku:
„Měl jsem pro sebe celý kupé. Pak nastoupila jedna dívka,“ vyprávěl mladý slepý Ind. „Muž se ženou, co jí přišli vyprovodit, nejspíš byly její rodiče. Kladli jí na srdce spoustu věcí. Protože tehdy už jsem neviděl, nemohl jsem vědet, jak ta dívka vypadá, ale líbil se mi její hlas.“ „Jedete do Dehra Dun?“ zeptal jsem se jí, když jsme vyjížděli ze stanice. Přemýšlel jsem, jestli se mi podaří před ní skrýt, že nevidím. Říkal jsem si, že by to nemělo být tak ťěžké, když zustanu sědet. „Jedu do Saharanpuru,“ odpovědela dívka. „Tam na mě bude čekat teta. A kam jedete vy?“ „Do Dehra Dun a potom do Mussoorie,“ řekl jsem. „To se máte! Tolik bych se chtěla do Mussoorie dostat. Miluji hory. Zvlášť v říjnu.“ „Ano, to je to nejkrásnější období,“ přitakal jsem a vzpomínal na dobu, kdy jsem ještě viděl. „Na horách je všude plno divokých aster, slunce příjemně hřeje a večer si člověk muže sednout ke krbu a usrkávat brandy. Většina turistu je už pryč a ulice jsou skoro prázdné a tiché.“ Mlčela, a tak jsem přemýšlel, jestli ji má slova tak zasáhla, nebo jestli mě má za sentimentálního žvanila. Pak jsem udělal chybu. „Jaké je počasí?“ zeptal jsem se. Ale nezdálo se, že by jí ta otázka připadala zvláštní. Že by si už všimla, že nevidím? Ale její odpověď vyvrátila všechny mé pochybnosti. „Tak se podívejte z okna,“ řekla naprosto přirozeně. Posunul jsem se po sedadle a po hmatu jsem hledal okénko. Bylo otevřené. Otočil jsem se k němu a předstíral jsem, že si prohlížím krajinu kolem. Ve své fantazii jsem viděl rychle se míjejíci telegrafní sloupy. „Všimla jste si, že to vypadá, že se hýbají ty stromy, a my stojíme?“ „Tak už to bývá,“ odpovědela. Obrátil jsem se k ní a chvíli jsme seděli mlčky. „Máte zajímavý obličej,“ řekl jsem konečně. Pěkne se zasmála, jasně a zvučně. „To jsem rád , že mi to říkáte. Už mám po krk těch, co mi říkají, že mám pěknou tvářičku.“ ´Takže jsi opravdu hezká,´pomyslel jsem si a pokračoval jsem nahlas: „Ale zajímavý obličej muže být také velmi krásný.“ „Jste velmi galantní,“ odpověděla. „Ale proč jste tak vážný?“ „Za chvíli vystupujete,“ řekl jsem trochu úsečne. „Bohu díky. Nesnáším dlouhé cesty vlakem.“ Zato já bych tam s ní byl celou věčnost, jen abych slyšel její hlas. Měl stříbrné tóny horské bystřiny. Určitě na naše setkání zapomene, jen co vystoupí z vlaku, ale já na ni budu myslet celou cestou a jistě i potom. Vlak zastavil ve stanici. Na dívku někdo zavolal a v kupé po ní zustal jen její parfém. Přistoupil muž a něco si bručel pod vousy. Vlak se dal znovu do pohybu. Nahmatal jsem okénko a posadil jsem se k němu s obličejem obráceným do světla, které bylo pro mě tmou. „Je mi líto, že nejsem tak zajímavý společník jako ta dívka, co právě odešla,“ snažil se navázat řeč spolucestující. „Byla to zajímavá dívka,“ řekl jsem. „Mohl byste mi říct...měla dlouhé, nebo krátké vlasy?“ „Nevím,“ odpovědel překvapeně. „Pamatuji si jenom její oči, vlasy ne. Měla tak krásné oči! Škoda, že jí nebyly k ničemu...byla úplně slepá. Vy jste si toho nevšiml?“ Ako keď dvaja slepci predstierajú, že vidia. Koľko ľudských stretnutí tak vyzerá. Zo strachu ukázať, akí vlastne sme. A tak človeku utečú rozhodujúce stretnutia života. Niektoré sa už nikdy nebudú opakovať. (B. Ferrero) :-)  
Spisovateľ/Autorpastelka Pridané dňa24. júna 2008 19:02:39
Pekné je, že si snažila postaviť celú poviedku na jednej situácii, len tá téma je už toľkokrát spracovaná a opísaná, že neprinesie nič, čo by čitateľ niekde už toľkokrát nečítal. Ale opakujem, páči sa mi, že si sa snažila minima vyťažiť maximum.  
Spisovateľ/AutorJaro Beňušan Pridané dňa24. júna 2008 09:30:10
Usporiadať: Prejdi na stránku:
Info o príspevku Info o príspevku
eKniha / eBook eKniha / eBook
Predchádzajúci príspevok Predchádzajúci príspevok
Nasledujúci príspevok Nasledujúci príspevok
Reklama
Hlasuj za príspevok Hlasuj za príspevok
  • asdf.sk
  • Bookmark and Share
Naj od autora Naj od autora
Štúrovčina
Kuchárka | Skratky | Zábava | Diplomová práca | Psychológia | Manageria | Antikvariát Sova | Tools | Stolár | Kotly | Orava | Kovovýroba | Monitoring | K6 | Bytové doplnky | Logo | Max hra | Spravodajstvo Mráčik | RSS katalóg | Twitter katalóg | Instagram na SK i CZ | Online finančná kalkulačka | Palivové drevo | Nákupné Centrum | Športové Centrum | Krása a zdravie | Bankomaty na Slovensku | Bankomaty v České republice | Tvoj Lekár | Ponuky práce v zdravotníctve | Zdravotná poradňa | Tvůj lékař | Vyber školu | Kto hýbe Slovenskom | Kdo hýbe Českem | Tvoj Notár | Tvůj notář | Sudoku for Kids | Road for Kids | Pair for Kids | Hanoi for Kids | 15 for Kids | Grid for Kids | Colours for Kids | Pexeso | Logic | Einstein | Snake | 3 Wheels | Find 8