Xavier Andreux

Spisovateľ/ka: Daisuke Ryuu | Vložené dňa: 16. decembra 2008
http://citanie.madness.sk/view-18835.php
Na zaprášené podlaze v ztemnělém pokoji honosně vypadajícího domu klečel muž. Dopadal na něj tenký pás měsíčního světla, které pronikalo mezerou mezi špatně zatáhnutými závěsy, a tím alespoň trochu osvětlovalo jinak úplně tmavý pokoj. I když byla teplá červencová noc, muž klečící na podlaze se objímal rukama a jeho tělo se začínalo třást. Věděl, že co nevidět umře, a nebude tomu moci nijak zabránit. Právě tahle bezmocnost v něm vyvolávala strach.
„Zklamal jsi, Xaviere.“ ozval se hlas z nejtemnějšího rohu místnosti. V té tmě by jste jen těžko poznali muže, jehož oči, až nadpřirozeně modré, jako jediné dokazovali svou září, že v místnosti je kromě Xaviera ještě někdo.
„Já- já se snažil, pane! Dělal jsem, co jste přikázali! Je to Jean-Lucova chyba! Dal mi špatné informace! Řekl, že bude sama. Netušil jsem, že jich tam bude deset! To ten jeho zdroj selhal – ne já!“
Xavier se snažil ovládnout třas, a zkoušel alespoň trochu změnit své vyhlídky.
„Xaviere, Xaviere...“ I když to znělo jako povzdech, ten výsměch v něm by nepoznal jedině hluchý. Věděl co přijde. Jakákoliv snaha byla předem zmařena. Stále však nepřestával doufat.
„Vím, že Jean-Luc ti dal špatné informace. Proto mám pro něj stejný trest jako pro tebe. Jeho zdroj už svůj díl trestu dostal. Jeho zbytky se teď nejspíš krmí mořští masožravci.“
Mořský příliv se v odpověď roztříštil o útes, na které stál dům. V dáli se ozvalo dunění hromu. 
„Měl si však dost příležitostí a dost poskoků na to, aby jsi situaci obrátil ve svůj prospěch a přinesl mi to, oč jsem tě žádal, a sice tu všivavou Véronique Deneuve!“
Poslední dvě slova ze sebe doslova vyplivl. Odpor a opovrhnutí z nich jen okapávali. 
Ozývající se kroky Xavierovi prozradili, že jeho pán se rozhodl ukázat se mu. Dostal teda definitivní rozsudek. Muž přešel k oknu a teatrálně rozhrnul závěsy, jediným prudkým pohybem. Místnost byla najednou zalita modravým světlem měsíce, který byl právě v úplňku. Muž se pak otočil, a podíval se Xavierovi zpříma do očí.
Tak nadpřirozeně modré oči ještě Xavier neviděl. Když se do nich díval, měl pocit, že vidí až do hlouby jeho duše, a jsou schopna odhalit všechna jeho tajemství. Byl to hypnotizující pohled, který ho naplňoval zvláštním pocitem. Raději uhnul pohledem. Zadíval se na mužův obličej. Muž, jemuž říkal pane, měl bledou, téměř bílou pleť, hladkou jako mramor a černé dlouhé vlasy, lemující jeho obličej se v měsíčním světle leskli jako hladina vody. Jeho rty byly krvavě rudé, čím s bledostí jeho pleti ostře kontrastovaly, a stejně tak k ní tím neodmyslitelně patřily. Nemohl se ubránit dalšímu pohledu do těch nadpřirozeně modrých očí. Zářily ve tmě jako dva drahokamy. Byly snad jediným elementem v té mrtvolně bledé tváři, který dokazoval, že za mramorově bledou pletí vře život. Jakoby jen neodráželi měsíční světlo... Jakoby vyzařovali vlastní, zvláštní a vábivé, které vás nutí dívat se, i když víte, že znamená smrt.
Ten obličej vypadal strašlivě, i krásně zároveň. Děsil vás, a zároveň jste od něj nemohli odtrhnout pohled.
Když muž viděl Xavierův užaslý pohled, nemohl se ubránit lehkému posměšnému úsměvu, který se mu dral na rty. Tím odhalil to, co doteď většinou zůstávalo každému skryté, i když o tom věděl každý, kdo ho jen trochu znal – dva ostré bílé špičáky. Ty, které obvykle brali život obětem, a dávali nový život některým vyvoleným. Ty, které se teď zaleskli v měsíčním světle.
Xaviera ovládl děs. Po čtyřech se připlazil k vampírovi, kterému už několik let věrně sloužil, výměnou za darovanou nesmrtelnost, a začal prosit. Zoufale. Téměř by to bylo až směšné, kdyby to nebylo tak ubohé... pomyslel si muž, kterého jméno znali jen ti, kterých život díky němu vyhasl.
„Přestaň!“ zarazil chladně Xavierovy prosby.
„Zklamal jsi mě, a budeš platit. Stejně jako všichni ostatní, kteří selhali.“ S těmito slovy přinutil Xaviera vstát. Podíval se mu do očí a naposled na něj promluvil: „Mé jméno zní – Armand de Soldair. Bylo mi ctí, Xaviere Andreux“
Po tom co se představil, se mírně uklonil. Ten výsměch byl poznat téměř v každém gestu. Za jeho zády počínalo slunce svou každodenní pouť – svítalo. Věděl, že Xavier se neodváží vzepřít vůči jeho rozhodnutí. Pak v oblaku tmavého dýmu zmizel.

Slunce, které jindy život dává, v to ráno jeden vzalo. Vzalo život tvoru stvořeného z temnoty. Vzalo život vampírovi, jenž se provinil tím, že dělal, co mu bylo přikázáno. 
Xavierovo tělo se ztratilo v plamenech.

Spisovateľov komentár k príspevku

A/N meno Andreux by sa malo čítať ako Andró, preto to divné skloňovanie:D inak k čítaniu mien ešte - Jean-Luc je Žán-Lik a Xavier je Xavié ale v tej podobe sa to v češtine divne skloňuje preto som to skloňovala akoby sa tam to r malo čítať:D a hej, mala som v tej dobe takú obsesiu na francúzske mená:D


Ohodnoť a okomentuj literárny príspevok

Hodnotiť a komentovať literárne príspevky môže len registrovaný užívateľ.


Komentáre k literárnemu príspevku

Usporiadať: Prejdi na stránku:
hovado
...co tak to cele pospajat a spravit z toho fatasy na pokracovanie? lebo takto samo osve, je to asi na skodu... prikratke, nerozvinute, suche, bez deja, len opis prostredia, postav a par vetami spomenute okolnosti, ktore pribehu predchadzali... cele to postupne pride k nicim zvlastnemu zaveru... ...navyse som si v tejto vsimol, ze sa rada opakujes, co neňi je dobre... najviac je to pozorovatelne v pasazi, kde opisujes tvar toho muza, ci oci... nabuduce to skus riesit odlisnymi privlastkami... ...a este, ze cestina mi pripadala zbytocna...  
Spisovateľ/Autorhovado Pridané dňa21. decembra 2008 15:29:43
ja, ako človek ktorý žil niekoľko rokov v ČR mám k češtine veľmi pozitívny vzťah, dokonca by som povedala, že ju mám radšej ako slovenčinu, preto veľa vecí píšem česky. k tomu spájaniu, aj mňa to už niekoľkokrát napadlo:D  
Spisovateľ/AutorDaisuke Ryuu Pridané dňa21. decembra 2008 17:14:07
Tak, ďalšia vampýrska bubákovina :))... Zdá sa mi to o niečo lepšie napísané, ale možno je to len tou češtinou. Napriek tomu po príbehovej stránke stále príliš nič nehovoriace a nedotiahnuté (iná vec by bola, keby to bola kapitola v napr. novele)... Pripadalo mi to, ako záver poviedky, dokončenie príbehu... Hodilo by sa to podľa mňa rozpracovať od začiatku... takýto výsek môže byť napísaný hocako dobre, ale vo výsledku bude aj tak pôsobiť epizodicky...  
Spisovateľ/Autoredmund Pridané dňa19. decembra 2008 13:20:03
Usporiadať: Prejdi na stránku:
Info o príspevku Info o príspevku
eKniha / eBook eKniha / eBook
Predchádzajúci príspevok Predchádzajúci príspevok
Nasledujúci príspevok Nasledujúci príspevok
Reklama
Hlasuj za príspevok Hlasuj za príspevok
  • asdf.sk
  • Bookmark and Share
Naj od autora Naj od autora
Štúrovčina
Kuchárka | Skratky | Zábava | Diplomová práca | Psychológia | Manageria | Antikvariát Sova | Tools | Stolár | Kotly | Orava | Kovovýroba | Monitoring | K6 | Bytové doplnky | Logo | Max hra | Spravodajstvo Mráčik | RSS katalóg | Twitter katalóg | Instagram na SK i CZ | Online finančná kalkulačka | Palivové drevo | Nákupné Centrum | Športové Centrum | Krása a zdravie | Bankomaty na Slovensku | Bankomaty v České republice | Tvoj Lekár | Ponuky práce v zdravotníctve | Zdravotná poradňa | Tvůj lékař | Vyber školu | Kto hýbe Slovenskom | Kdo hýbe Českem | Tvoj Notár | Tvůj notář | Sudoku for Kids | Road for Kids | Pair for Kids | Hanoi for Kids | 15 for Kids | Grid for Kids | Colours for Kids | Pexeso | Logic | Einstein | Snake | 3 Wheels | Find 8