Opožděná vánoční

Spisovateľ/ka: Zdislav Wegner | Vložené dňa: 29. decembra 2008
http://citanie.madness.sk/view-19067.php

Vánoce jsme u nás doma nikdy neslavili. Tak to bylo. A vůbec mi to nevadilo. Prostě jsem si užíval těch pár dní volna, i když se přiznám, že jsem sousedům nakukoval do oken a tomu velkému cvrkotu se divil.

Nahlédl jsem do okna i paní Jelínkové, která bydlela v přízemí. Říkával jsem jí „babi", snad proto, že jsem vlastní babičku nikdy nepoznal, a také proto, že celý den pajdala kolem bloku o hůlce a jedinou zdravou nožkou, tenkou jako sirka, nám se smíchem mohutným kopem vracela zakutálený míč. Posedávala na klepáči na koberce, sledovala naši hru a zasvěceně kibicovala. A někdy, když jsme dohráli a sedli si k ní, vytáhla z tašky sklenici medu a lžíci, a my ji směli vylízat do dna. To bylo tehdá, když její stařeček ještě žil. Ten měl za městem na zahrádce úly. Pak už byla sama a její ruce zůstávaly prázdné.

Seděla u stolu a chystala na večer svůj stromeček. Kdo ví, odkud si jej pořídila! Spíš koště než jedlička, vlastně ani zamést by se s ní nedalo; rozježená, opelichaná, pár větviček jí docela chybělo. Jen ten stojan byl solidní. To ještě z dob, kdy babička byla mladá paní, kdy měla caparty a muže, kdy se ráno před Štědrým večerem vařilo a peklo, a kdy u nich vonělo cukroví. Usmívala se na to něco, ale její očička byla někde docela jinde. Opatrně jsem slezl z popelnice. Vše přikrýval čerstvý, bílý sníh.

Vzal jsem ze sklepa tátovu pilku zlodějku, strčil si ji pod bundu a vydal se dolů k Lučině, pak přes pole a louky až do lesů. Cesty už byly prošlápnuté; tenhle nápad jsem zřejmě neměl sám.
Zdálky jsem na okraji lesa zahlédl tmavou skupinu lidí, mezi nimi zelenou uniformu lesníka. Dohadovali se, mezi sebou si pohazovali nějakým stromkem.„Jak by to vypadalo, kdybych to měl říkat každýmu zvlášť?" křičel klobouček na kulaté hlavě a štětinka na něm poskakovala. „No, upadla by vám huba," odpovídal jeden ze zástupu. Takže jsem je nepozorován širokým obloukem obešel a zmizel v háji.

Vyhlédl jsem si nejkrásnější jedličku široko daleko, nejméně třikrát větší než jsem byl sám, vytáhl pilku zlodějku a pustil se do pižlání kmínku. Byla rezivá a tupá, táta ji přirozeně v činžáku nepotřeboval, a tak se lýko pod kůrou a pak i bílé dřevo zbarvovaly do krvava. Spocený, ale šťastný jsem ji po sněhu táhl mezi stromy, a když jsem na okraji lesa nikoho nepostřehl, i přes louky, pole a říčku k hradbě domů města.

Už se smrákalo, když jsem u jejích dveří zazvonil. Otevřela je ihned, jako by čekala. Chodbičkou jsem viděl do pokoje. Stromek tam stál, na něm pár papírových řetězů a hvězd vyrobených z pozlátka. Z téhle perspektivy se zdál ještě menší, ještě smutnější. „Mám pro vás dáreček," pověděl jsem, a popotáhl jsem ke dveřím mou jedličku. Nepotřebovala dlouho, aby situaci odhadla. Pohlédla na mé promočené, a už zase zmrzlé kalhoty, rozepnutou bundu a vlasy, které mi vylezly zpod čepky sesunuté do týla, přilepené na rozpálené a potem pokryté tváři. Teprve pak na mou jedličku. Celá se rozzářila, to nebyla jen roztažená ústa, kdepak! Smály se i oči, nosánek jako knoflíček se celý srandovně zkrabatil, obočí se prohnulo každé jinak a čelo se vyhladilo a poslalo vrásky někam jinam. „To je pro mě?" řekla, a dívala se mi do očí." Zmohl jsem se jenom na „Ehm!", a už mě vtáhla i se stromkem dovnitř.

V pokoji nevonělo cukroví, nepekl se kapr, nestála mísa s bramborovým salátem, nikde nebylo ani stopy po dárcích. Ale plátýnkem přikrytý talíř na stole naznačoval, že ten den ještě bude docela jiný. Na židli u kamen se sušily moje kalhoty. V teplácích po dědečkovi jsem klečel u stromku, který tentokrát sahal až ke stropu. Ukusoval jsem z buchty, ve které bylo více máku než těsta, a zapíjel to kakaem. A ve volných chvílích, poté, co jsem šálek odstavil na židli, jsem babičce přidržoval všecky ty řetězy, hvězdy a mnohou jinou krásu, kterou povytahovala z krabic a dle mých instrukcí je rozvěšovala po širokých, stříbrně zelených větvích.

Když jsem odcházel, syt a suchý, ještě jednou jsem na tu krásu pohleděl. Babička mi něco vsunula do kapsy. Podíval jsem se na ni. „Dáreček," řekla, „vždyť je Štědrý večer!" Usmála se na mne a já byl v tu chvíli ochoten jí takový strom, a ještě daleko větší, tahat třeba každý den. Jen za ten úsměv. Úsměv vánoční. Nebo úsměv jakéhokoli jiného dne.

Doma jsem dárek rozbalil. Ve sklenici byl docela zcukernatělý med. Otevřel jsem ji, ulízl si, a pak ji podal mamince.

Ohodnoť a okomentuj literárny príspevok

Hodnotiť a komentovať literárne príspevky môže len registrovaný užívateľ.


Komentáre k literárnemu príspevku

Usporiadať: Prejdi na stránku:
Boris Lilov
Redaktorský komentár
mne sa to zobrazilo s veľmi drobným písmom... príbeh je klasicky vianočný /pod heslom "ľudské teplo láme ľady"/ dole píšeš, že príbeh sa skutočne stal - myslím, že v reáli, pre hlavnú postavu /teba?/, to musel byť naozaj pekný a silný zážitok, otázkou ostáva len to, či sa tá *sila* nejako prenesie aj na čitateľa žiaľ, na mňa sa príliš nepreniesla a to možno aj preto, že je to príliš priamočiaro napísané - tým myslím, že mi ako čitateľovi nedávaš veľmi príležitosť *spolupracovať*, chýba mi určitá medziriadkovosť, náznaky, psychológia, tajomstvo, nejaká ďalšia /podružná/ línia príbehu... skrátka, opísal si to zrejme presne tak, ako sa to stalo, nič menej a nič viac záver je na môj vkus také rozplynutie, možno viac explicitný, než aby vo mne vyvolal silnešie emócie niekedy je realita banálna, takže aby bola čitateľsky príťažlivá, je treba ju dotvoriť inokedy je zas tak absurdná, že nám ju nikto neuverí :-)  
Spisovateľ/AutorBoris Lilov Pridané dňa5. januára 2009 13:23:41
Děkuji Ti, Borisi, za kvalitní kritiku. Určitě ji při psaní dalšího příběhu zohledním. Jsem Ti za to opravdu vděčný. Tvůj děd Ed :-)  
Spisovateľ/AutorZdislav Wegner Pridané dňa5. januára 2009 14:19:31
7 bodov
Aj ked to nebolo nic vynimocne, nic prekvapive...taky obycajny pribeh, celkom ma to chytilo za srdce...nebolo to zle napisane...aj ked neviem, ci si nevsadil prave na tu lutost, ktora kazdeho chyti pri pomysleni a staru milu opustenu babku...  
Spisovateľ/Autorjohny45 Pridané dňa29. decembra 2008 12:08:07
Na nic jsem nesázel - jen jsem popsal, co se mi před mnoha lety stalo. Díky za návštěvu i komentář. Tvůj děd Ed :-)  
Spisovateľ/AutorZdislav Wegner Pridané dňa29. decembra 2008 14:34:05
Usporiadať: Prejdi na stránku:
Info o príspevku Info o príspevku
eKniha / eBook eKniha / eBook
Predchádzajúci príspevok Predchádzajúci príspevok
Nasledujúci príspevok Nasledujúci príspevok
Reklama
Hlasuj za príspevok Hlasuj za príspevok
  • asdf.sk
  • Bookmark and Share
Naj od autora Naj od autora
Štúrovčina
Kuchárka | Skratky | Zábava | Diplomová práca | Psychológia | Manageria | Antikvariát Sova | Tools | Stolár | Kotly | Orava | Kovovýroba | Monitoring | K6 | Bytové doplnky | Logo | Max hra | Spravodajstvo Mráčik | RSS katalóg | Twitter katalóg | Instagram na SK i CZ | Online finančná kalkulačka | Palivové drevo | Nákupné Centrum | Športové Centrum | Krása a zdravie | Bankomaty na Slovensku | Bankomaty v České republice | Tvoj Lekár | Ponuky práce v zdravotníctve | Zdravotná poradňa | Tvůj lékař | Vyber školu | Kto hýbe Slovenskom | Kdo hýbe Českem | Tvoj Notár | Tvůj notář | Sudoku for Kids | Road for Kids | Pair for Kids | Hanoi for Kids | 15 for Kids | Grid for Kids | Colours for Kids | Pexeso | Logic | Einstein | Snake | 3 Wheels | Find 8