Mateřský pud

Pozoroval jsem ty dva mladé na zastávce už hodnou chvíli. Nejdřív stáli v dešti každý zvlášť, pohrouženi do svých myšlenek. Ale když mu nabídla místo pod svým deštníkem, přijal, a po chvíli už se mu dívala vzhůru do očí a naslouchala jeho hlasu. Pochytil jsem jen pár slov jeho vyznání: „Mám ji pořád rád..., proč mi to udělala?.., to bolí...". Na každý z útržků vět mu přikývla.  

Déšť mu dávno zhasil cigaretu, přilepenou na spodním rtu. Otočila se k němu, pozvedla ruku a dotkla se jí. Cigareta upadla do kaluže před ním. Bříšky prstů mu lehce přejela po rtech, a on jí ty prsty políbil. Dotkla se jeho tváře, a on naklonil hlavu do strany a přitiskl její ruku ke svému rameni. Když deštník položila na své rameno, z toho, co si pak říkali, jsem už nic nezaslechl.  

Zpoza zatáčky vyjel autobus. Lidé ožili, a s nimi i on. Ale ona zůstala stát. Čekala na jiný. Zaváhala, a pak jej volnou rukou objala. Přitiskl se k ní, objal ji také, oběma rukama, pevně, a jeho brada spočinula na jejím rameni. Chvíli tak setrvali a tiskli se k sobě.  

Díval jsem se na ně a on zachytil můj pohled. Oplzle se na mne usmál a jeho ruka sjela dívce po zádech. Zůstala stát hluboko pod jejím pasem. Jeho prsty se zaryly do látky jejího kabátu.  

Strnula, a pak se od něj prudce odtáhla. Než skočil do otevřených dveří autobusu, ještě jednou mi věnoval svůj škleb.   

Mezi zuby jsem si odplivl a pohlédl k zatáčce. Přijížděl můj autobus.