Parkové blues

tady se to lehkou láskou tmelí
občas zavoní to kouzelné zelí
skýtá se pohled
zve dolů z nebeských vrat
leč prudernost hloupá
cizí se zdá snad

jak o život zvony zvoní
v beznaději kytary
ztichli hlasy do tmy pak
my všichni levným vínem omámeni
bouře rebelie chtějíc přivolat

ty bohem zda si
tvé jméno nezná nikdo však
bys byl raději však mrtev
možná stejnou mírou
jak ti
co kolem vědění své
kouřem
vínem prolévají...