Chata

Spisovateľ/ka: Jan 196 | Vložené dňa: 1. augusta 2009
http://citanie.madness.sk/view-23649.php
Byla to nejděsivější noc našeho života. Ani teď - po letech - o tehdejších událostech nikdo z nás příliš nemluví. Je to stále živé.
Vše začalo vlastně úplně normálně. Končili jsme vysokou školu a měli před sebou poslední prázdniny. Jana to byla, kdo přišel s tím nápadem na velký výlet na kolech. A tak se naše nejvěrnější trojice (Jana, Radek a Jirka) dohodla. Stan - kola - batohy a jedeme!
Trasu jsme měli naplánovánu na tři dny. Bortit se to začalo druhý den jízdy. V devět večer se spustil hrozný liják a navíc se začalo stmívat. Projížděli jsme zrovna nějakým neznámým tmavým lesem. Najednou začala Jana zničehonic brzdit.

„Kluci, počkejte, asi jsem píchla."
Zastavujeme.

„Kruci, to je blbý, zrovna teď."
Tma na krku. Pršelo.
Teprve teď jsme si začali uvědomovat, kde to jsme.
Rozhlídnu se. Tak tmavý a hustý les jsem už dlouho neviděl.  To místo prostě už od samého počátku nepůsobilo dobře. A to jsme ještě netušili, že není ani bezpečné...
„No nic, co se dá dělat, budeme teda muset stan postavit někde tady v lese, zítra to zalepíme a pádíme dál."
Kdybychom nebyli pokrytci a přiznali se, že nocovat v tak podivně tmavém a zvláštním lese se bojíme, mohli jsme Jirkovi jeho nápad rozmluvit už na začátku. Možná by se pak nestalo to, o čem jsme ještě netušili, že přijde.
Pod nohama to praskalo.
„Pozor na větve!"
Podíval jsem se dopředu. Stromy se táhly kamsi daleko.
„Potřebujeme najít nějakou malou rovinku."
„Pozor - tady na ty pařezy."
Za krk mi spadlo jehličí. Štípe to.
Šli jsme už dlouho. Les nás úplně spolknul.
„Podívejte! Vidíte to?"
„Co to tady dělá?"
Objevili jsme lesní chatu.
Bylo vidět, že už něco pamatuje.
„Zkusíme jít dovnitř?"
„Halóóó!"
Bušíme na dveře. Zbytečně.
„To je blbost, sám vidíš, že tu nikdo není."
„Hele, není zamčená! Snad je i opuštěná."
„Tak jo, přespíme tady, ale hned ráno vypadneme. Teď v noci a v tom šíleném lijáku sem majitel stejně těžko dorazí."
 „Upřímně řečeno, vypadá to tu dost děsně."
„Kam chceš ale jít? Teď v noci?"
Trochu nás zarazí rozházené věci kolem. Převrácené židle. Rozbité nádobí. Stržený závěs.
„Odtud někdo letěl jako blázen. Možná se tu něco stalo."
„Nech si ty fóry a nestraš! Lehni a spi!"
Zamotáváme se do spacáků. Zatuchlá podlaha vrže.
Déšť vytrvale bubnuje a útočí na starou střechu.
„Moc daleko jsme nedojeli."
„Děcka, spěte!"
Koukám do stropu. Počítám prkna v něm. Mrknu na mobil. Bez signálu. Je půl jedné v noci. Jirka už spí. Jana konečně usnula před chvílí.
Cítím, jak se mi klíží oči. Vtom však zaslechnu jakési zvuky. Co to proboha bylo? Nedokážu se pohnout.
Najednou se to ozve znovu. Vyděšeně se zprudka zvedám. Jde to z lesa. Opatrně se plížím k oknu. V lese se něco děje.
„Jirko, Jano, vstávejte! Slyšíte to?"
Jsme vzhůru všichni tři a ani nedutáme.
„Ježišmarjááá, co to je za zvuky?"
„Panebože, kluci, já mám děsný strach." Celá se třese.
„Klik, Jani, klid - to bude dobrý, uvidíš."
„Vypadá to, že to bude spíš někde nedaleko a přímo z lesa."
„Nezdá se vám?" šeptne Jirka.
„Co?"
„Mně se zdá, jako by se to přibližovalo."
„Sakra, ono to jde vážně k nám."
„Rychle dveře, musíme zatarasit dveře!"
Ve vteřině chytáme stůl a stavíme jej před vchod. Rána.
„A to nás má jako ochránit?" vzlykne Jana.
„A to mám tady na místě navařit petlici nebo co? Hlavně nepanikařit, mládeži."
„Co to sakra je!"
„Vím já..."
„Ticho, hergot! Zastavilo se to."
Opravdu to z ničeho nic zmlklo.
Díváme se na sebe - strachem zaklnutí.
„Mám takový pocit..." tichounce špitne Jirka „...že nám to právě stojí za dveřmi..."
Nikdo ani nedutá.
„Vidíš? Teď se tam něco pohnulo! U těch třech smrků, viděli jste to?"
„Možná je to celé blbost, zvířata si hrají na honěnou a my se tady klepeme zbytečně strachy."
„Jen aby, kamaráde, jen aby... Teď není místo na frajeřinky."
„To na zvíře nevypadá. Tohle teda určitě ne."
„A co když jo? Zkusím to opatrně omrknout. Jdu ven."
„Tobě asi přeskočilo, ne? Ven?!? Teď?!? Tebe asi mrzí, že ještě žijeme..."
„No hele, já to klidně přiznám, ale jsem strachy celý tento..."
„Neboj, jen to rychle nasvítím tam do těch míst. Ty smrky zase nejsou tak daleko od chaty. Hned jsem zpátky."
Za odvážným mladíkem pomalu zaklaply dveře. Oba kamarádi jej rozrušeně a bedlivě sledují přes okno. Vidí jeho záda. V tmavé bundě se skoro ztrácí. V dáli je slyšet zlověstné zahoukání sovy. Jsou sami, nikdo o nich neví.
„Vidíš něco?"
„Zatím nic."
Pátravé světlo Jirkovy baterky se nesměle zakusuje do lesní temnoty. Snaží se mířit do míst, odkud ještě v chatě spatřil pohyb. Našlapuje s velkou opatrností. Praská to. Vyhýbá se větvím, pařezům. Pomalu začíná mířit ke třem smrkům. Napřimuje hlavu, mírně se vytáčí, zkouší se dostat co nejblíže oněm místům. Najednou se však stane něco naprosto nečekaného. Jirka náhle zrychlí. Přidá do kroku a utíká směrem k lesu.
„Co blbne, kam to běží?!?"
Ve vteřině se ale znovu zastavuje a otáčí se směrem k oknu chaty. Něco volá. „Oni ho však už nemůžou slyšet. Je příliš daleko... Mává přitom divoce rukama. Dívá se na ně s podivně vytřešťěnýma očima. V pohledu se mu zračilo cosi nepopsatelně hrůzného.
A pak to přišlo. Jeho baterka náhle zhasla.
„Proboha, Jani, Jirka zmizel. Není tam!"
Oběma projel mráz po zádech.
Chata a její okolí se měnily v lidské peklo.
Drželi se křečovitě za ruce a věděli, že je zle.
Janě se udělalo nevolno. Přemíra stresu si začala vybírat svou daň.
„Musím tam! No přece ho tam nemůžu nechat?"
„Ne! Já se tu sama zblázním!"
„Jani, to fakt nejde."
Tiché dohadování trvá sotva pět minut a končí druhým otevřením dveří směrem k lesu.
Vycházím z chaty. V ruce mám zálesácký nůž. Svírám ho mimořádně pevně. Studí. Skoro mi brní ruka. Přemýšlím, jak se asi jím budu omachovat. Bude to ale stačit?
„Jirkóóó!"
Zvolání se nespřízněně vkouslo do nočního ticha, ale zůstalo bohužel oslyšeno.
Nic. Snad ani já sám jsem nevěřil, že se mi ozve.
Uvědomuji si dobře, že jdu přesně stejnou cestou, jakou šel i on, pár minut přede mnou.
Otáčím se k oknům chaty.
Janu už skoro nevidím.
Pozvolna se blížím k oněm smrkům. Jde se mi hrozně těžko. Strach je horší než olovo v botech. Ke všemu mi ještě začíná vypovídat službu baterka. Zrovna teď. Trochu s ní zatřepu. Počkat! Co to je? Všimnu si, že na zemi něco leží. Něco červeného. Ohnu hřbet. Čepice. Jirkova čepice!
Jirkův kamarád, žmoulaje čepici v ruce, se pomalu narovnával, ale rázem ztuhl, jako když do něj vletí blesk. Necelý metr od něj se cosi mihlo ve křoví. Slyšel to i viděl. Teď se může už stát cokoliv. Je u toho. Cítil, jak se potí. Nemá odvahu udělat těch několik kroků a do roští nahlédnout. Prostě to nejde. Stojí jako opařený a nemůže se hnout. Větvičky kolem něj znovu zapraskaly. Slyší zřetelně kroky. Tajemné NĚCO ho teď zcela určitě pozoruje a ví o něm. Má ho ve své moci. Toto není rovná hra.
„Musím něco udělat."
Po minutě váhání nahmatá skoro poslepu nějaké kameny. Mrští je oním směrem. V ten okamžik se na něj vyřítí jakýsi černý chumel. Jsou to vteřiny. Šok! Mohutným skokem se to řítí přímo na něj! Když ho to těžce povalilo, bylo jasné, že mu do ucha funí pes. Radkovi se svým způsobem ulevilo. Čekal horší věci.
Kňučení tohoto huňáče bylo tak intenzivní a zvláštní, jako by chtěl něco říct, naznačit, ukázat. Zavrtěl ocasem a otočil se směrem, který se měl vyděšený mladík nejspíš vydat. Bylo mu jasné, že jedině on má klíč ke všem záhadám. Podvědomě cítil i to, že tam najde zmizelého Jirku.
Po lesní cestě šel deset minut, když uviděl Jirku, jak se sklání nad nějakým starším mužem.
„Víte, ležím tu už několik hodin. Jsem cukrovkář a udělalo se odpoledne mi nevolno. Můj pes Brok se asi snažil někoho přivolat. Jestli vás vyděsil, tož to se omlouvám."
Od té doby je lesní chata starého pána naším oblíbeným výletním místem.

 

Spisovateľov komentár k príspevku

Hororová povídka...


Ohodnoť a okomentuj literárny príspevok

Hodnotiť a komentovať literárne príspevky môže len registrovaný užívateľ.


Komentáre k literárnemu príspevku

Usporiadať: Prejdi na stránku:
cojaviem. nebola tam kopa zbytocnych kecov, za co mas u mna plus... styl nie je katastrofalny ale je prilis banalny a nezaujimavy.. jednoducho nic co by ma nejako oslovilo... a pribeh je absolutne typicka a osuchana blairwitchovka.. pointa tiez nezachranila.. ale pis.. urcite.. :)  
Spisovateľ/AutorAndrej Nejaký Pridané dňa1. augusta 2009 02:00:36
Germaniawerks
Zle sa to číta. Ale to bol zrejme zámer. Zvláštne.  
Spisovateľ/AutorGermaniawerks Pridané dňa1. augusta 2009 01:23:12
Usporiadať: Prejdi na stránku:
Info o príspevku Info o príspevku
eKniha / eBook eKniha / eBook
Predchádzajúci príspevok Predchádzajúci príspevok
Nasledujúci príspevok Nasledujúci príspevok
Reklama
Hlasuj za príspevok Hlasuj za príspevok
  • asdf.sk
  • Bookmark and Share
Naj od autora Naj od autora
Štúrovčina
Kuchárka | Skratky | Zábava | Diplomová práca | Psychológia | Manageria | Antikvariát Sova | Tools | Stolár | Kotly | Orava | Kovovýroba | Monitoring | K6 | Bytové doplnky | Logo | Max hra | Spravodajstvo Mráčik | RSS katalóg | Twitter katalóg | Instagram na SK i CZ | Online finančná kalkulačka | Palivové drevo | Nákupné Centrum | Športové Centrum | Krása a zdravie | Bankomaty na Slovensku | Bankomaty v České republice | Tvoj Lekár | Ponuky práce v zdravotníctve | Zdravotná poradňa | Tvůj lékař | Vyber školu | Kto hýbe Slovenskom | Kdo hýbe Českem | Tvoj Notár | Tvůj notář | Sudoku for Kids | Road for Kids | Pair for Kids | Hanoi for Kids | 15 for Kids | Grid for Kids | Colours for Kids | Pexeso | Logic | Einstein | Snake | 3 Wheels | Find 8