Sama

               to své malé každodenní drama...

večer líhá

               ráno vstává sama...

známych spousta

                      i těch co jí cestu kříží

obejmou...pomilují ...

                                  ...a zas ublíží...

ve dne veselá

                  úsměv na její rty často skáče...

večer jen tiše...sama...

                                 ...do polštáře pláče...

kde láska bydlí

                      smutne se hvězd po večerech ptává...

štestí je výbuch sopky

                                  po němž zasype tě láva...

proč pořád osud takhle

                                   co ustojí skouší...

vždyť lásku v sobé má

                          a ta prětéká prěs okraj v její duši...

už nemá sílu pořád se

                                 u bran svého osudu ptát...

kam až má zajít???

                             komu svou lásku dát???

ví však že pokud v ní

                             ješte naděje vyvoláva chvění...

kolo se točí a...

                     ... všechno se jednou změní...