mramoriam

Odpoveď do neznáma hladných chrbátov vzlietla..

Načo by aj, všakovak sa do príbehov dostáva,

veď niečo už musí bxť pardon, nad nami úbohými,

tak teda....odmlčme sa na chvíľu...

Nuž aľe tento reálni svět je v podzimní dřimi,

ja neumíni sem si vstáť a nechať hmýrit...

S tebou na chvíli, má skromná iodpověď,

v tvém plátne zavinul sem si tíž.

Toť ve tvé plátno já rnem,

teď ve tvé plátno já se klanu...

Není už cest zahalených v mníchovském rúchu,

není už pískem zazlatistém obzoru procruxtnutými v daálemi.

Mým ramadánem není li malý búh, jako byvao jež obětou jak dáno..

po jeho horizontě ve vetvách se procházím s ranním úbřeskěm.
Ave te deum